Legendy
z Vysočiny
Zdeněk
Bachura
2. BcA.
Každá vesnice či město
má své oblíbené povídky, které
lidé říkají dětem. Tyto povídky
byly nejčastěji předávány
z generace na generaci
a při tomto procesu vznikaly
určité odlišnosti od originálu.
Také se často tyto povídky
o kouzelných monstrech
bohužel vytrácejí a nezbude
po nich žádná památka, podle
které by si ji mohli lidé znovu
připomenout. Proto jsem se
rozhodl, že vytvořím osobní
bestiář příšer z povídek
z mé rodné Vysočiny.
155x210 mm
16 stran
potenciál |
napětí |
sex-appeal |
strach |
zpracování a vazba
✹
zpracování a vazba |
příběh |
drama
✹✹
✹✹
výběr materiálů |
ambice/odvaha |
konzistence |
originalita |
dotaženost |
Každá vesnice či město má své oblíbené povídky, které lidé říkají dětem. Ať už je to povídka, která má děti naučit se vážit si přírody a přátel, nebo povídka odrazující děti od chození do lesa. Vždy jich tu bylo plno.
Tyto povídky byly nejčastěji předávány z generace na generaci a při tomto procesu vznikaly určité odlišnosti od originálu. Také se často tyto povídky o kouzelných monstrech bohužel vytrácejí a nezbude po nich žádná památka, podle které by si ji mohli lidé znovu připomenout. Proto jsem se rozhodl, že vytvořím osobní bestiář příšer z povídek z mé rodné Vysočiny.
Tyto povídky byly nejčastěji předávány z generace na generaci a při tomto procesu vznikaly určité odlišnosti od originálu. Také se často tyto povídky o kouzelných monstrech bohužel vytrácejí a nezbude po nich žádná památka, podle které by si ji mohli lidé znovu připomenout. Proto jsem se rozhodl, že vytvořím osobní bestiář příšer z povídek z mé rodné Vysočiny.