Když jsi
smutný
Kristýna
Marková
1. BcA.
Každý z nás má svůj vlastní
strašidelný zámek, ale problém
je, když ho chceme zamést pod
koberec. Vytvořila jsem křečovitě
veselé ilustrace tak, abych ukázala
paradox, kdy je na nás vyvíjen tlak,
abychom byli jen šťastní, ale
přitom je přirozené nechat svému
smutku čas.Když si tento
problém uvědomíme,
tak nám kniha ve výsledku
pomůže a snad se i zasmějeme
sami sobě.
155x210 mm
40 stran
potenciál |
napětí |
sex-appeal |
strach |
zpracování a vazba
✹✹✹✹
zpracování a vazba |
příběh |
drama
✹✹
✹✹
výběr materiálů |
ambice/odvaha |
konzistence |
originalita |
dotaženost |
Hlavní myšlenka mojí práce je, že každý z nás má v hlavě svůj vlastní strašidelný zámek. Nechtělo se mi nad tímto tématem přemýšlet z té depresivní stránky, ale právě naopak, pomoci těm lidem, které jejich „zámek“ trápí a čas od času se cítí smutně nebo osaměle. Bohužel mi ale přijde, že když má někdo nějaký problém, tak místo toho, aby hledal řešení onoho problému, tak si na internetu nebo kdekoliv jinde začne hledat způsoby, jak se rozptýlit a problém zamést pod koberec.
Proto jsem vytvořila sarkastické ilustrace tak, aby působily co nejvíc naivně a křečovitě vesele. Vystříhala jsem je z červeného a žlutého papíru a pak je nalepila na karton. Tato barevnost mi evokuje konzumní chování, jaké vidím i při řešení osobních krizí. Záměrně jsem u některých obrázků zanechala hrubě ostříhaný okraj. Ilustrace na člověka vyloženě útočí svou pozitivní energií, je to takový paralelní vesmír, kde se mají všichni neuvěřitelně a nepřetržitě dobře a neustále se usmívají.
Proto jsem vytvořila sarkastické ilustrace tak, aby působily co nejvíc naivně a křečovitě vesele. Vystříhala jsem je z červeného a žlutého papíru a pak je nalepila na karton. Tato barevnost mi evokuje konzumní chování, jaké vidím i při řešení osobních krizí. Záměrně jsem u některých obrázků zanechala hrubě ostříhaný okraj. Ilustrace na člověka vyloženě útočí svou pozitivní energií, je to takový paralelní vesmír, kde se mají všichni neuvěřitelně a nepřetržitě dobře a neustále se usmívají.
Chci tak ukázat paradox dnešní doby, kdy je na člověka vyvíjen tlak, aby byl neustále šťastný. A to mi ve finále přijde, ještě strašidelnější, než jakékoliv moje trápení. Přitom je přirozené se trápit, truchlit a nechat svému smutku čas místo dočasných náplastí.
Ilustrace, které na sebe navazují, jsem záměrně vytiskla na „nekonečný pás štěstí“. Vše jsem zabalila do vazby s pevnými deskami. Příslušné ilustrace doprovázejí rady v textové podobě, jak se instatně zbavit smutku.
Myslím, že když si tento svůj problém čtenář uvědomí, tak mu kniha ve výsledku opravdu pomůže a snad se i zasměje sám sobě. A to je na světě hned lépe.
Ilustrace, které na sebe navazují, jsem záměrně vytiskla na „nekonečný pás štěstí“. Vše jsem zabalila do vazby s pevnými deskami. Příslušné ilustrace doprovázejí rady v textové podobě, jak se instatně zbavit smutku.
Myslím, že když si tento svůj problém čtenář uvědomí, tak mu kniha ve výsledku opravdu pomůže a snad se i zasměje sám sobě. A to je na světě hned lépe.